Celkově sedm nových potápěčů úspěšně dokončilo dvouměsíční kurz potápění kvalifikace P* pod hlavičkou klubu potápěčů Univerzity obrany, který je součástí Svazu potápěčů České republiky v rámci výcvikového systému CMAS (Conféderation Mondiale des Activités Subaquatiques).

Samotný kurz započal teoretickou částí již počátkem března, která se plynule provázala praktickými hodinami na bazéně. V průběhu tohoto období studenti získali velké penzum informací z oblasti fyziky, anatomie, fyziologie či nemocí a úrazů, které se mohou naskytnout během potápění. „U potápění je skutečně velké množství limitů a nástrah, proto je velice důležité nejprve důkladně porozumět probírané teorií a od ní se pak odrážet v praxi – slovy lektora Nestačí se naučit, je třeba tomu rozumět,“ přiblížil předseda Klubu potápěčů UO Ing. Jindřich Holopírek, CSc. z katedry ženijních technologií UO.

Závěrečná praktická část se uskutečnila v průběhu čtyřdenního pobytu u zatopeného lomu Rumchalpa na Královehradecku, kde každý z frekventantů absolvoval minimálně pět ponorů, z nichž tři byly do hloubky větší než 10 metrů. Kvalifikačním stupněm CMAS P* se rozumí samostatný potápěč, který ovládá veškerou svoji výstroj, dokáže se bezpečně pohybovat ve vodě do 20ti metrů bez dekompresních zastávek, v doprovodu osoby s kvalifikací vedoucí potápěč či instruktor i hlouběji, zvládá jednoduchou navigaci pod vodou a je ukázněným členem skupiny.

„Samozřejmostí je znalost řešení krizových situací pod vodou. Není nic neobvyklého, když vám kolega nechtěně vykopne ploutví automatiku (pozn.red. dýchací trubice), omylem se potápěči zachytí nebo spadne potápěčská maska, je proto dobré být na tyto situace nadrilovaný a vědět, jak zareagovat. S každým ponorem je potápěč zkušenější, stejně tak i já po svých více než 300 ponorech,“ uvedl nadporučík Ing. Vlastimil Nepovím (153. ženijní prapor Olomouc), který je instruktorem potápění kvalifikace I* a v minulosti působil i jako vojenský potápěč.

„Všichni samostatní potápěči si během kurzu vyzkoušeli opakovaně simulaci nedostatku vzduchu a následovného společného dýchání z jednoho přístroje či vynesení partnera pomocí kompenzátoru vztlaku, jejich následovného tažení po hladině. Letošní ročník to měl obzvláště obtížné, protože viditelnost ve vodě byla menší než dva metry,“ doplnil vedoucí potápěč nadporučík (Ing.) Petr Humpolíček (22. základna vrtulníkového letectva Náměšť nad Oslavou), který je obdobně jako Nepovím (členem klubu potápěčů UO a) vypomáhá s výukou studentů ve svém volném čase.

„Už dlouhou dobu jsem uvažovala, že bych potápění vyzkoušela, bohužel mi to znesnadňovaly nejen finanční, ale i časové podmínky. Proto mě potěšilo, že na škole máme tuto možnost. Během prvních hodin na bazéně jsem si nebyla úplně jistá, zda kurz skutečně zvládnu dokončit. Přeci jen takové maličkosti jako vyrovnávání tlaku ve středouší či správná manipulace s kompenzátorem vztlaku vám mohou snadno nahlodat iluze. S každým ponorem to pak šlo lépe a lépe, jsem za to moc ráda a těším se, až vyzkouším další lokalitu,“ s úsměvem poznamenala čerstvá samostatná potápěčka svobodnice Pavlína Hrazdilová, která je studentkou prvního ročníku fakulty vojenského leadershipu UO.

„Velké díky patří nejen instruktorům, kteří mi byli skutečně oporou ve výuce, ale také Centru tělesné výchovy a sportu. To našemu klubu poskytlo pomocnou ruku nejenom v podobě vedoucího potápěče (PaedDr.) Jana Migdaua, ale především podpory po materiální stránce, bez níž by náš klub skutečně nemohl existovat. Dále pak členům klubu, kteří se podíleli na pasovacím ceremoniálu a přispěli tak ke skvělé atmosféře celé události,“ poděkoval Holopírek.

Klub potápěčů Univerzity obrany v současné době čítá 48 členů, kteří se pravidelně jezdí potápět do různých lokalit a zvyšují si postupně své kvalifikace. Příští rok se, v případě nadále podpory Centra tělovýchovy a sportu, uskuteční další kurz potápění kvalifikace P*, který je otevřený nejen všem studentům, ale i vojákům z povolání.

Foto z akce zde .